Přes Děčínský Sněžník do Tiských stěn

Trasa pěšího turistického výletu nás zavede přes náhorní plato Děčínského Sněžníku do známého skalního města v Tiských stěnách.

Naše putování začíná v Jílovém u Děčína, odkud po zelené turistické značce vystoupáme až k rozhledně na Děčínském Sněžníku (723 m.n.m.). V případě dobré viditelnosti, za hezkého počasí, po vystoupání na její vrchol po 153 schodech, se můžeme nechat unášet překrásnými výhledy z kamenné rozhledny o výšce 33 m. Ta zde byla postavena v roce 1864 z podnětu hraběte Františka Thun-Hohenstein a původně sloužila ke geografickým účelům. Posléze se lokalita stávala známější a na vrchol začali proudit turisté. Z tohoto důvodu zde byl postaven hostinec, přičemž v současné době zde funguje restaurace, kde je možné po výstupu doplnit energii a sílu na další putování.

Ze Sněžníku se vydáme po červené do stejnojmenné obce a odtud do osady Ostrov u Tisé. Dále pak po značené turistické trase přicházíme do místa, kde naši cestu z obou stran sevřou strmé skalní věže Volských kamenů. Ve zdánlivě neproniknutelné hradbě skal se nachází úzké mezery a chodbičky, které můžeme podrobněji prozkoumat. Za Volskými kameny již stoupáme jen kousek a následně přicházíme po rovině do Tiských stěn, malebného skalního městečka rozkládajícího se na ploše téměř 100 ha. Toto skalní město je tvořeno množstvím jednotlivých skalních bloků, sloupů, převisů a věží, mezi nimiž vznikly četné ulice, náměstí, skalní tunely a jeskyňky. Celými Tiskými stěnami nás spolehlivě provede naučná stezka rozdělena na dva okruhy – Velké a Malé stěny. Můžeme se zde dozvědět zajímavé informace o vzniku tohoto přírodního útvaru.

rozhledna Děčínský Sněžník

tiské stěny – hřib

tiské stěny

Stejně jako celé Labské pískovce vznikly i Tiské stěny v období druhohor na dně moře. Po jeho ústupu byly sopečnou činností rozlámány původní souvislé pískovcové tabule a kry, následně přetvářeny a modelovány erozní činností vody, větru, mrazu a slunce. Postupným dlouhodobým působením těchto přírodních živlů byl vytvořen pitoreskní miniaturní labyrint, připomínající skalní loutkové divadlo. Množství rozmanitých tvarů a křivek dalo křídla lidské fantazii a tím i vzniku názvů pro jednotlivé skalní bloky nebo jejich seskupení. Světlo světa tak mohly spatřit názvy jako Hřib, Napoleonova bota, Doktor, Slon s nákladem, Starosta, Havraní hnízdo, Dědečkova stolice a další.

Jižní hrana skal se tyčí až do výše 70 m nad okolní terén a dosahuje v těchto místech nadmořské výšky 613 m.n.m. Z upravených stanovišť na okraji skal je překrásný výhled nejen na vesničku Tisá, ale také na vrcholky Českého středohoří a část Krušných hor.

Do skanzenu přes Bukovou horu

Výchozím bodem našeho putování je železniční stanice Těchlovice. Přímo před nádražní budovou najdeme červeně značenou turistickou trasu, po níž se vydáváme jižním směrem do centra obce a poté odbočíme vlevo proti proudu Těchlovického potoka k Bukové hoře. Kráčíme po místní asfaltce, údolím hluboce se zařezávajícím do masivu Českého Středohoří. Nacházíme se na severním úbočí Bukové hory a podél údolí, kterým stoupáme vzhůru, se na příkrých svazích výborně daří významné hospodářské dřevině – buku lesnímu.

Souvislé porosty buku, od nichž se odvíjí i název hory samotné, díky zdejším podmínkám a dobré genetické výbavě, zde od roku 1995 tvoří genovou základnu této dřeviny. Jsou to porosty nejvyšší kvality, chráněné lesním zákonem a z nich získané osivo je cíleně využíváno pro zachování biologického druhu.

Ve vrcholové partii hřebene, po pravé straně, v nadmořské výšce 400 – 500 m.n.m., spatřujeme přírodní památku Stříbrný roh, souvislou bučinu s bohatým bylinným patrem. Jedná se o maloplošné zvláště chráněné území, vyhlášené 1.11.1968, kde je cílem ochrany les směřující k pralesu.

Červená turistická značka nás vede dále na rozcestí s modrým značením, těsně pod vrcholem Bukové hory. Poté již snadno dojdeme až k televiznímu vysílači stojícímu asi 20 m pod kótou hory. Stávající vysílač je nejvyšší betonovou stavbou v Čechách a jeho vrchol se nachází 223 m nad zemí. Pro běžného návštěvníka však výhled z tohoto vysílače není možný, neboť je veřejnosti nepřístupný.

Stavba samotná byla dokončena v roce 1975 na místě celokovového vysílače z roku 1960. Původní kovová věž měla tak silné výkyvy, že musela být dodatečně zpevňována navařením šroubovice z lopatek, ale od svářečských prací vznikl v roce 1965 silný požár. Kovová věž byla nakonec odstřelena 9.9.1966.

Na vrcholu skalního ostrohu u paty vysílače, označovaného jako Humboltova vyhlídka, byla kdysi dřevěná stavba jednoduché rozhledny, ale i dnes je odsud přes vrcholky stromů pěkný výhled na část Českého středohoří a údolí Labe směrem k Ústí nad Labem.

Naše kroky vedou dále po červené značce do Zubrnic, přes sotva znatelné zbytky staveb ze zaniklé osady Stará Homole. Na malé návsi v obci Zubrnice můžeme navštívit muzeum lidové architektury, které vznikalo od poloviny sedmdesátých let minulého století, jako poslední skanzen v tehdejší Československé republice, a to na základě snahy o záchranu zubrnického kostela sv. Máří Magdaleny. Později se podařilo ke stávajícím dochovaným objektům přenášet další drobnější stavby z oblasti celého Českého Středohoří, které nebylo možné zachránit na původním místě. Jedinečnost tohoto skanzenu je v tom, že je umístěn v živé vesnici, což je velice atraktivní. V obci se také nalézá sídlo Zubrnické museální železnice, která usiluje o záchranu zrušené trati Velké Březno – Zubrnice – Úštek. V současnosti je mimo jiné možné se svézt po původní trati na historické drezíně, nebo při pravidelně konanných jarmarcích, kdy je vypravována historická souprava na trati Zubrnice – Ústí nad Labem Střekov.